Jednou za ním přišel člověk postižený malomocenstvím a na kolenou ho prosil: “Pane, vím, že mne můžeš uzdravit, když budeš chtít.”
Ježíš pohnut soucitem, vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: “Chci, abys byl zdráv.” V tu chvíli malomocenství zmizelo a muž byl uzdraven.
Ježíš mu však přísně nařídil: “Jdi a dej se okamžitě prohlédnout knězem, který odpovědně zjistí, že jsi zdráv, a dovolí ti vrátit se opět k rodině. Cestou se však nikde nezastavuj a s nikým nemluv. Vezmi s sebou obětní dar, jak to uzdraveným z malomocenství předepsal Mojžíš, aby všichni měli svědectví, že jsi očištěn.” Muž odešel, ale nevydržel mlčet. Každému na potkání radostně vyprávěl, že je uzdraven. A tak Ježíš nemohl veřejně vstoupit do žádného města a zůstával venku na osamělých místech. Ovšem i tam se za ním ze všech stran táhly zástupy lidí.
Po několika dnech se Ježíš opět vrátil do Kafarnaum a hned se rozneslo, že je opět doma. Nahrnulo se tam tolik lidí, že naplnili celý dům, ba dokonce ani přede dveřmi nebylo k hnutí. Když jim Ježíš zvěstoval Boží poselství, chtěli se k němu dostat čtyři muži, kteří nesli na nosítkách ochrnutého člověka. Protože se k němu nemohli prodrat zástupem, vystoupili po vnějším schodišti na plochou střechu domu, tu probourali a spustili lehátko s ochrnutým přímo před Ježíše. Když viděl, jak ti muži bezvýhradně věří v jeho pomoc, řekl nemocnému: “Synu, tvé hříchy jsou ti odpuštěny.”
Sedělo tam také několik učitelů Zákona a ti se mezi sebou začali domlouvat: “Slyšeli jste, co ten člověk řekl? To je přece rouhání! On si snad o sobě myslí, že je Bohem! Vždyť jedině Bůh může odpouštět hříchy.”
Ježíš ovšem četl jejich myšlenky a obrátil se k nim: “Proč vás to tak popudilo, co jsem právě řekl? Co je snadnější? Oznámit ochrnutému, že se mu odpouštějí hříchy, nebo mu rozkázat, aby se zvedl, sebral svoje lehátko a odešel domů? Abyste uvěřili, že mám moc odpouštět lidem hříchy, dokážu to tím, že tohoto muže uzdravím.” Nato se obrátil k ochrnutému a vyzval ho: “Vstaň a jdi domů, jsi uzdraven.” Ten vstal, sebral své lehátko a před očima všech odcházel. Udivení lidé chválili Boha a říkali: “Něco takového jsme ještě neviděli.”
Jindy vyšel Ježíš k jezeru, aby kázal zástupu který ho tam očekával. Když potom šel dál, uviděl Alfeova syna Léviho, který seděl v celnici a vybíral poplatky od pocestných. “Pojď za mnou a staň se mým učedníkem,” řekl mu Ježíš. Lévi bez váhání vstal a šel s ním.
Ježíš se svými učedníky pak přijal pozvání do Léviho domu, kde usedli za stůl společně s dalšími celníky a lidmi pochybné pověsti; bylo jich mnoho a Ježíš je přitahoval. Když však židovští náboženští vůdcové viděli, že Ježíš stoluje s lidmi špatné pověsti, vyptávali se jeho učedníků: “Jak si jen může sednout k jednomu stolu s takovou lůzou?”
Ježíš to uslyšel a odpověděl jim: “Lékaře nepotřebují zdraví lidé, ale nemocní. Nepřišel jsem proměnit lidi, kteří se považují za dobré, ale ty, kdo znají svou špatnost.”
Janovi učedníci a židovští předáci měli ve zvyku se postit. Jednou přišli lidé k Ježíšovi s otázkou: “Proč se tvoji učedníci také nepostí, jako žáci Jana a farizejů?”
Nato jim Ježíš řekl: “Cožpak ženichovi přátelé odmítají na svatbě jídlo, když je ženich mezi nimi? To se přece radují, a teprve až je ženich opustí, budou mít důvod ke smutku a k půstu.
Nový život z Boha nelze vtěsnat do tradičních náboženských zvyků a forem, jako se na staré šaty nedá přišít záplata z neseprané látky. Vždyť záplata by se srazila, vytrhla by okolní chatrné tkanivo a díra by se ještě zvětšila. Nové, bouřlivé víno také nedáváte do měchů ze staré kůže; ty by popraskaly a obojí by přišlo nazmar. Nové víno potřebuje nové, nezpuchřelé měchy.”
Marek
Vlastnosti: Knihy, Literatura
